Pomoc v závislosti...

POVÍDKA GAMBLERSKÁ

     Žil byl jeden muž středního věku, říkali mu Pavel.
     Pavel byl velmi pracovitý, zručný a ochotný pomoci druhým. Pracoval u velmi zámožného pána, který oceňoval jeho kvalitní práci a odměňoval ho nadprůměrným platem.

     Pavel měl, ale jednu velkou chybu-byl posedlý ďáblem. Pokaždé když jel kolem jeho doupěte-a to nebyl pro něho žádný problém, protože ďábel měl svá doupata na mnoha místech po městě, kde Pavel bydlel, jedno dokonce nedaleko jeho práce, nedalo mu to a šel za ním. Pro ďáblovy mrkající, světelné oči a nenasytnou tlamu po penězích zapomínal na své povinnosti, ba i na svou ženu a dvě malé děti. Zapomínal na čas a věnoval se jen a jen svému ďáblu, který mu našeptával:“Dávej do mě peníze, máš jich dost, občas na tebe budu hodný a nechám tě vyhrát. Tak to pořád zkoušej a zkoušej, odměna tě nemine.“ A tak Pavel hrál a zkoušel nad tím satanášem vyhrát. Moc se mu to však nedařilo, a tak jednou, když opět prohrál velkou částku peněz a začínal mít existenční problémy, prosil ďábla o radu:“Co mám, ďáble, dělat. Poraď mi, prosím, nemám již žádné peníze, mám strach, co tomu řekne má žena, která o mých spolcích s tebou pořád nic neví. Jak to mám řešit, aby nic nepoznala ona, ani její rodiče?“ Ďábel se usmál a řekl:“Popros telefonem o pomoc mé kamarády Home credita a Cetelema, určitě ti bez problému pomohou. Jejich jedinou podmínkou, abys byl výdělečně činný, ty splňuješ. Rodina se nic nedozví a ty můžeš chodit za mnou zkoušet štěstí dál.“ Jak mu ďábel řekl, tak se i stalo. Pavel si vypůjčil peníze u jeho kamarádů a vedl si dál bezstarostný život s ďáblem, aniž by přemýšlel nad splátkami a budoucnosti své rodiny, kterou svým bezohledným chováním posílal do pekla.

     Jeho žena, starajíc se o dvě malé děti- Pavlíka a Zuzanku, neměla o jeho posedlostí a spolcích s ďáblem nejmenší tušení. Pavlík se narodil se zdravotními problémy, a tak měla maminka kolem něho práce víc než dost. A když se potom po třech letech narodila Zuzanka, nevěděla jeho žena kam dřív skočit.

     Na všechno byla sama, protože Pavel trávil strašně moc času u ďábla. Doma ovšem manželce tvrdil, že je v práci, má toho strašně moc s rekonstrukcí baráku. Manželku ani v nejmenším nenapadlo mu nevěřit, netušila, že Pavel je schopný lhář a velký manipulátor. I když občas přemýšlela nad tím, jestli jí Pavel nelže, zda mu má všechno věřit, neměla žádné důkazy, které by ho usvědčily ze lži a podvodu. Základní věci zaplaceny byly a něco málo peněz na jídlo jí dal, jenom když žena chtěla koupit něco pro radost nebo vybavení do rodinného domu, tvářil se Pavel dost kysele a občas bručel:“ Kdybys pořád neutrácela za blbiny, kde mám ty peníze pořád brát?!“ Dana (jeho žena) mu na to odpovídala: „A nešetříme snad? Nikde nechodíme, na dovolenou nejezdíme, sedíme pořád doma. Tak co zase máš? Vyděláváš dost peněz, chodíš si přivydělávat na různé brigády…, tak kde máš ty peníze?“ Pavel odpověděl: „Na terminovaném vkladu, copak to nevíš? Říkal jsem ti, že šetřím na dostavbu a opravy na baráku“. A tak se pořád vymlouval a statečně lhal nejen jí, ale také její mamince, z které pod lživým našeptávání ďábla vytáhl velkou částku peněz z dědictví, které bylo určené na dostavbu rodinného domu.

     To bylo totiž tak- Pavlovi opět chyběla velká částka peněz k uspokojení svého i ďáblova bažení a ďábel mu vnukl, ať využije důvěry maminky a vytáhne z ní ty peníze. Přitom ať klidně tvrdí, že musí koupit materiál do baráku a na součástky. Pavel opět poslechl a s klidem si vylhal příběhy o nutnosti peněz pro nečekanou výhodnou koupi materiálu, že maminka mu je postupně všechny vydala.
Dana, i když občas měla nepříjemné tušení, nechtěla Pavla podezřívat, zvláště když jí chyběly důkazy. Do práce chodil, na brigády také, žili skromně, byla tedy přesvědčená, že má peníze na účtu a také spoří na děti. Občas opravdu nějakou pojistku uzavřel. Že léta žijí na dluh, nemají v podstatě ani na jednodenní výlety, ji ve snu ani nenapadlo.Pavel si výpisy nechával posílat ke své rodině, a ti se vůbec nenamáhali o prohlubujícím se průšvihu informovat Danu.

     A celkově se jí vyhýbali, vymlouvali se, že nemají čas přijet na návštěvu a jí s dětmi také nikdo nepozval. A když už se někde setkali, cítila z nich velké napětí, neupřimnost a trochu výsměch. Z jejich chování pochopila, že jim není její přítomnost příjemná, a tak je s postupem času přestala vyhledávat. Raději čas trávila doma s dětmi. A tak se Pavlovi s pomocí ďáblova našeptávání a velkým přispěním okolí dařilo klamat Danu a její rodinu sedm let.
Ale jak se říká „Žádný strom neroste do nebe a každá pravda vyplave na povrch jako olej na vodu. Tak se stalo, že i Daně došla už trpělivost s Pavlovými věčnými sliby ohledně nedostaveného domu.

     Pavlík měl nastoupit do první třídy ZŠ, a Pavel před lety slíbil, že se určitě přestěhují z podnájmu do vlastního, aby Pavlík měl svůj pokoj. A tak Dana už tvrdě přitlačila na Pavla a aby umocnila své trvání na stěhování, začala balit věci. Pavel se ze začátku snažil ze všeho vykroutit po dobrém i po zlém, ale Dana už tentokrát tvrdě šla za slibem, který jí Pavel dal. A tak Pavel, který se už stejně ve všem motal- jak ve lžích, tak v obrovských dluzích- hrozily mu ďáblovy prodloužené prsty, kterým se říká exekutoři, konečně přiznal.

     A jak to bylo dál? Daně se s dětmi houpe zem pod nohama. Neví, jestli půjde nahoru nebo dolů. Zjistila, že  Pavel ji podváděl a lhal už před svatbou, oženil se s ní jen proto, aby ji okradl a jeho rodina ze strachu o svůj majetek se zachovala naprosto sobecky-ji ani její rodinu včas. Věděli všichni moc dobře, že Pavel podlehl svodům ďábla. Potřebovali se ho proto rychle zbavit, aby se jich žádný průšvih, který předpokládali ,že udělá, netykal.
Daně se po odhalení skutečnosti vysmáli- podle nich byla hloupá a zaslepená, že na to nepřišla včas. Strčili hlavu do písku a vůbec se nezajímají, jak se Daně s dětmi daří.

     Pavel se odstěhoval a všichni teď žijí ve velké existenční nejistotě. A to proto, že existují ve městech, obcích a státě ďábelská a pekelná doupata, která zneužívají psychiatricky nemocné lidi, tahají z nich peníze, nutí je lhát a podvádět, do pekel posílají nevinné děti a jejich maminky, které jsou pak socialně ohroženy.

     A jak to bude dál? To nikdo neví. Záleží jaké bude mít štěstí na práci. Zatím bydlí v malém bytě s dvěma dětmi, protože větší bydlení si nemůže dovolit a ne každý vezme do podnájmu rodinu, které může hrozit exekuce a otec je gambler. Je čerstvě rozvedena a tak udělala tlustou čáru za nepovedeným manželstvím. Rodinný dům se prodal a uhradil se tak jeden jejich společný dluh, další je nejisté… Jedno však jisté je-nemuselo to takhle dopadnout, kdyby se lidé k sobě chovali všímavě a ohleduplně, kdyby rodinné vztahy fungovaly tak jak mají, nemusely by ze dvou malých dětí teď být bezdomovci.