Pomoc v závislosti...

POKLONA

     Musím složit poklonu a rád si dávám tu práci, abych se o to mohl s váma podělit. Mělo by být totiž dobrým zvykem všímat si lidí okolo sebe a já si všiml lidí, kteří nejsou vidět. Za to, že nejsou vidět si můžou sami, ale nevadí jim to. Oni totiž ani vidět být nechtějí. I kdyby chtěli, asi by jim to nebylo moc platné, protože o ně nestojí ani televize, ani noviny, ani různé spolky. Kamenem úrazu tady je, že jejich výkon nejde měřit. Je spousta výkonů, které měřit nejde a tady chci zdůraznit, že je to  dobré. Kdyby šlo všechno měřit, nebylo by místo pro člověka a jeho duši.  Zkuste třeba změřit nejlepší matku, když všechny matky, které o to stojí být matkami, jsou nejlepší. A nebo největšího blba. U blbů jde určit kategorie, ale ne velikost. A nejhodnější člověk také neexistuje.
     Ale vracím se k původní myšlence a tomu, že se klaním a smekám.

     Klaním se ženám, které dokázaly zvládnout dobu, kdy z partnera alkoholika se stával partner abstinent.

     Muži, co zvládli to samé, neciťte se ukřivděni – myslím i na vás, ale klaním se já.

Jiří Adámek