Pomoc v závislosti...

Zítra ukončím měsíční stabilizační pobyt na našem oddělení. V roce 2008 jsem prodělal tříměsíční léčbu závislosti na alkoholu a abstinoval jsem 6 let. Mnozí členové komunity si mysleli, že v 66 letech už nějaká léčba nestojí za to. Jenže já vím, že těch 6 let po šedesátce patřilo k těm nejlepším v mém životě, těším se na další alespoň šestiletku. Každý spokojeně a střízlivě prožitý den je dar.

Když jsem se po šestileté abstinenci napil piva na lepší spánek ještě jsem si myslel, že v mém věku a po mých zkušenostech u toho jednoho piva vydržím. Blbost. Za pár dní už jich bylo pár, potom jsem jenom trošku ochutnával tvrdý alkohol, který byl nebezpečně lehce přístupný a těch trošek přibývalo a přibývalo. To už jsem věděl, že to nezvládnu a požádal o pomoc v léčebně.

Věděl jsem do čeho jdu, léčbu na odd. 10A jsem měl zapsánu v paměti a protože mi tehdy zachránili život tak to byly vzpomínky vesměs pozitivní.

Hned první pobyt na 8b byl velmi dobrý a lepšil se den za dnem. Vyvážený přístup personálu k pacientům, ani příliš přísný, který by byl demotivující ani benevolentní. Navíc je z personálu cítit, že nechodí do zaměstnání jen pro peníze, ale záleží mu na tom, aby alespoň část alkoholiků abstinovala.

Trochu větší obavy jsem měl z toho, jak mě přijme komunita. Už před 6lety jsem byl nejstarší pacient. To proběhlo také nad očekávání dobře. Uvědomil jsem si, že všechny součásti léčby jsou sice důležité, ale život v komunitě je to podstatné.

Nikdo totiž nedovede závislého člověka pochopit lépe než ostatní závislí. Nikde jinde člověk závislý na alkoholu o sobě neřekne tolik, kolik řekne spolupacientům. Nikde jinde se člověk závislý neotevře a nesvěří a naopak se nezví tolik informací, myšlenek, osudů jako v komunitních skupinách. Nikdo, ani naši nejbližší nás tak nevyslechnou a nepochopí jako lidé stejně postižení. Ani nemohou. Ať si spolu rozumíme a přátelsky povídáme a nebo se třeba nemáme rádi, stejně se vzájemně léčíme.

Doléčování: dohodl jsem se na změně psychologa, naplánoval jsem si za čtvrt roku rekondici. Teď je všechno jenom na mně.

Vážené paní doktorky, milé sestřičky děkuji vám, že jste mě léčily, přátelé, spolupacienti děkuji vám, že jsem se mohl léčit s vámi.

Souhlasím se zveřejněním R.V.