Pomoc v závislosti...

Štěstí
       Byl jsem na výročním A klubu, který se konal opět v krásných a povznášejících prostorách auly psychiatrické léčebny v Kroměříži. Přiznám se, že jsem často pozoroval účastníky, jak z řad pacientů, tak návštěv. Jestli mě něco zaujalo, tak to byly tváře. Nemůžu říct, že na všech, protože všechny jsem neměl šanci vzhledem velké návštěvnosti pozorovat, ale na mnou pozorovaných byla vidět radost, uvolnění, určitá pýcha a mohl bych použít spoustu přívlastků, které by větu rozvinuly (to se samozřejmě týká i tváří personálu, protože personál nemohu vyjmout ze skupiny aktérů psychiatrické léčebny – chápejte si to, jak chcete).

     Rád bych poděkoval za ty tváře. Rád bych poděkoval za to, co se za nimi skrývá. Můžete se tvářit společensky, jak chcete, ale jestli radost máte, nebo ne, je vidět. A tady vidět byla. Ona totiž radost a pocit štěstí (proto ten nadpis) závisí jen a jen na vnitřním pocitu a není závislá na objektivních, nebo materiálních věcech. Vaše já může mít pocit štěstí nezávisle na okolnostech. Všichni chudí nejsou nešťastní, jako všichni bohatí šťastní, všichni bez práce nejsou o nic víc nešťastní, než zaměstnaní. Je jen na vás, jakou máte fantazii.

     Máme tendenci závidět druhým zajímavé příběhy, které je potkaly, místo abychom jim záviděli jejich pojetí, které propůjčuje oněm událostem kouzlo. Máme tendenci závidět básníkům jejich lásky, o kterých píší nádherné básně, místo abychom jim záviděli (a učili se) fantazii, s kterou vidí běžnou součást našich životů, máme tendenci závidět abstinujícím jejich abstinenci, místo abychom jim záviděli jejich radost ze života. Tady je štěstí – umět se dívat a vidět (bez narážky na methanol).

     A dodatečně jsem si ještě vzpomněl na Apokryfy Karla Čapka, kdy jednomu z filosofů vkládá do úst slova: „Jestli je moudrost prožitek a ne myšlenka, pak zbytečně hledám svitek, co jsem psal.“
     A proto opakuji znova - děkuju za ty tváře, děkuju za to, co se za nimi skrývá, děkuju všem, kdo své myšlenky umí prožít.

     Váš Jiří